V roce 1992 byl Český Krumlov zapsán do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Mnozí občané města si pokládají otázku, jaký to má přínos pro jejich každodenní život.
Zápis zvýrazňuje a dokládá jeho historicky cennou hodnotu, což je lákadlem pro turisty a poutníky. Jejich počet narůstá. Loni jich sem zavítalo milion tři sta padesát tisíc. Mám zkušenost, že někteří o zápisu neví a přesto Český Krumlov navštěvují. A mnozí nemají ani tuchy, co je to UNESCO. Před městem není slavobrána s nápisem Vítejte ve městě UNESCO.
Žádný finanční přínos ze zápisu neplyne. Zatím nikdo nespočítal rozdíl mezi členstvím a nečlenstvím, co se finančního profitu z turismu týče. Usuzuji, že se to ani spočítat nedá.
Na konferenci, která se konala v Českém Krumlově v roce 2012 u příležitosti dvacátého výročí zápisu, Jan Jílek, starosta obce Jankov, pod níž patří Holašovice, které jsou rovněž v seznamu UNESCO, prohlásil, že pokud by mu někdo dal dva papíry, aby sdělil své praktické zkušenosti na toto téma, tak první by popsal klady a druhý, stejně velký, zápory. Je to tedy padesát na padesát. Obdobně lze ohodnotit Český Krumlov. Historické centrum města je, co se týče obyvatel vylidněno, a přelidněno turisty, v současnosti převážně asijskými. Mnozí po procházce ulicemi s napěchovaným foťákem a prázdným močovým měchýřem odjíždějí. Zůstávají po nich přeplněné odpadkové koše. Poplatek za jejich odvoz platíme my, obyvatelé.
Z centra města se stává skanzen. Kromě turistů se tudy občas špacíruje i koza, což tu nebylo k vidění ani za knížete pána. Třeba přibude další domácí zvířena, slepice a husy, čímž bude skanzenová podívaná pestřejší a zábavnější, neboť městu chybí legrace. A přiláká to našince, aby se v centru usalašili a chovali tahle zvířata, do paneláku se taková avantýra jaksi nehodí. Na věži by mohl „kokrhat kohout“, napadá mě ještě coby humoristu. Jako rodák nepamatuji, že by tam v oknech někdy visely peřiny a na náměstí se čutalo míčem. Taková hloupost napadla někoho až teď. Ta „nápaditá“ paní odpryč celou tuto akci prezentuje jako UNES-CO (pomlčka to rozlišuje). Nebyl to tedy nikdo místní, Krumlováci mají všech pět pohromadě. I v tomto případě platí, že za „odborníka“ je tady považován každý, kdo sem přijel z jiného města.
Jedním z aspektů, který souvisí se zápisem v seznamu UNESCO, je i to, aby se místní s tím ztotožnili, vážili si toho. Ale drhne to. Občané se stávají ve svém městě dvojkou, jedničkou jsou turisté. Hlavně o tom budou nastávající komunální volby. Nutno zmínit i kauzu otáčivého hlediště v zámecké zahradě, o jehož existenci se vedou letité spory. A mezi aktéry je také UNESCO.
Jan Vaněček
Autor je českokrumlovský spisovatel.
V komunálních volbách 2018 kandiduje za ČSSD (4. pozice na kandidátce).