logo-krum-new

Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.

Jak dál rozvíjet majetek města?

V CK se vyplatilo držet se tezí (každý ví, kdo byl jejich tvůrcem na počátku devadesátek), že jedinou cestou k zásadní změně je ta, která vede od společenského, k soukromému vlastnictví. A to co nejrychleji. Ostatně v Česku je to vidět nejenom v CK. Pokud to vidět chceme!
V Krumlově se např. podniky jako OPBH, tepelné hospodářství, vývařovny nebo prádelny a čistírny, uhelné sklady ap. Předaly ještě před vydáním zákona o majetku státu obcím (hodně toho městu CK) a soukromým subjektům. To, co bylo ve správě státu prostřednictví Okresního úřadu, bylo převedeno obcím předtím, než začal výše zmíněný zákon platit. Byty a bytové domy šly do soukromých rukou tzv. „řízenou privatizací“, kdy nemovitost přišla definitivně do vlastnictví po uplynutí desetileté lhůty, po jejímž uplynutí zastupitelstvo vyhodnotilo, jak je s nemovitostí nakládáno a nemovitost mohla být zapsána nabyvateli. Také památkáři ve městě museli odvést svou práci při povolování zásahů do nemovitostí.
Část majetku, která nebyla privatizována, byla vložena  do Českokrumlovského rozvojového fondu, jehož jediným majitelem je město a funkci valné hromady plní rada města. Jednateli (alespoň za mého starostování – dnes o majetku CK rozhoduje starosta Větřní) byli starosta, místostarosta a ředitel fondu. Výnosy z hospodaření s majetkem byly vždy využívány pro opravu nemovitostí ve správě fondu a na rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch (např. sofistikovaný parkovací systém).
Chtělo to zkrátka dobře vyhodnotit, čeho se chce s majetkem v bývalém socialistickém společenském vlastnictví dosáhnout, a poučit se tam, kde to už fungovalo. To vše po roce 1989, první svobodně zvolený starosta Jan Vondrouš, dokázal i tím, že se uměl spojit s odborníky na bankovnictví a komunální správu ze zahraničí. To on přišel s vizí, udělat z Českého Krumlova město kulturní a kongresové turistiky. Jak se to podařilo, se může každý přesvědčit sám. Teď jde jen o to, rozhodnout se jak dál využít zájmu o naše město. To je, zda se zaměřit na kvantitu nebo kvalitu domácího a zahraničního turismu. Nějaká dlouhodobější vize bude k tomu nutná. Třeba se nějaký „Vondrouš“,  s rozhledem za hranice své zahrádky, potenciálu města ujme. Když jsme v roce 2005 a 2006 vyjednávali přímo u ministra obrany Kincla převod kasáren do majetku města, a sjednávali dlouhodobý pronájem klášterů, tak to bylo deklarováno pro školské a sociální účely. Inspirací bylo italské Urbino, kde místní universita a její studenti oživují a dotváří ráz tohoto historického města. Nepodařilo se mi prosadit využití obou získaných nemovitosti pro vytvoření fakulty Jihočeské university, navazující na SUPŠ sv. Anežky České. Místo toho se vedla nesmyslná jednání s jakýmsi mládencem o miliardové investici do vysokoškolského komplexu na zelené louce. Kláštery slouží, město saturuje (?) finanční udržitelnost n+5, a kasárna čekají na svůj přínos pro město. Zaplaťpánbůh, že se někdy okolo roku 2005 nebo 2006 podařilo získat od SFRB dotaci, a ve spolupráci se bytovým družstvem z Moravy (Krumlovské družstvo se přesvědčit nepodařilo) mohly v kasárnách vzniknout poslední nové byty v našem městě.

JUDr. František Mikeš

Autor je bývalý starosta Českého Krumlova, v minulosti pracoval jako 1. náměstek ministra kultury.