Možná, že si málokdo uvědomuje, že při změně volebního zákona vůbec nejde o pár paragrafů. To právníci dají snadno dohromady. Jde o to, co na to politici. Všelijací kutilové teď budou vymýšlet své nejlepší nápady do změny zákona. Vůbec třeba nemusí být jasné, že aditivní načítání je pasé. Dovedu si představit, že místo 5, 10 či 15% teď někdo bude chtít 2, 7 nebo 20%, když volební průzkumy jsou pro některé strany výhodné, a pro jiné nikoliv. Dokonce se může stát, že se strany neshodnou na ničem, protože pro někoho bude výhodná ústavní krize. Uplynutím lhůty skončí platnost mandátu jednotlivých poslanců, a jsme bez dolní komory Parlamentu ČR. Při neexistenci sněmovny nemusí vláda podávat demisi, a může vládnout na věky věkův, protože nebude komora, která by odhlasovala volební zákon. Amen. Ona totiž neexistuje ústavní pojistka pro takový případ, navíc když ústavní krizi vyvolá sám ústavní soud.
V takovém případě se ukáže i zbytečnost Senátu, protože nemůže nahrazovat zákonodárný sbor. Senát je jenom na to, aby schválil sněmovnou předložený zákon, nebo jí ho vrátil. Když nebude žádné zákony dostávat, tak je nanic. Takže budeme platit sbor nicnedělajících hochů a dívek.
P. Rychetský a Jan Filip dobře věděli co dělají. Ostatně M. Benešová to dobře odhadla. Dobře zná prostředí bývalé státostrany. Disentující členové ÚS také něco naznačili.
Ono totiž vůbec není tak úplně pravda, že když Ústavní soud konstatoval nespravedlnost některých částí volebního zákona, tak že je musel zrušit okamžitě. Např. v Německu došlo v nedávné minulosti k něčemu podobnému, ale tam dal Ústavní soud zákonodárcům lhůtu k nápravě tři roky. U nás se v tom víc než tři roky šťourali, a pak ihned hodili vidle do probíhající volební kampaně.
JUDr. František Mikeš, bývalý 1. náměstek ministra kultury a bývalý starosta Českého Krumlova