Psal se rok 1968. Toho jarního dne se konalo v hostinci U Dušků ustavující zasedání Klubu Vejrů spojené s ideologickou konferencí. Notář Moravec nejprve ideologicky vysvětlil, co je to Národní fronta, aby nedošlo hned na začátku ke vzpouře, neboť Klub Vejrů byl zaregistrován jako organizace Národní fronty – pánská stolní společnost konzumující pivo a navštěvující hostinec U Dušků za účelem vzdělání. Musí z něj odcházet chytřejší, než když do něj vstoupili. „Není to tedy postávání před krámy, abyste dostali to, čeho je málo, ale jako Vejři svou činností se se budou podílet na budování socialismu. V listině z ministerstva však není uvedeno, jakým způsobem a kde, zda v hospodě, nebo před ní,“ dodal na vysvětlenou.
Potom bylo přikročeno k volbě předsedy klubu. Na základě návrhu plešiveckých Vejrů, k nimž se připojili také Vejři z Latránu a pohani, došlo k různici, aby namísto předseda byl používán název Obervejr. Návrh byl přijat, jen křesťansky smýšlející Vejr, přezdívaný Andělíček, namítl, že jde o českoněmecké slovo, že by bylo lepší ho počeštit na Vrchní Vejr. K tomu ale nebyla správná nálada. Zůstalo při Obervejrovi. Tím byl zvolen notář Josef Moravec. Poděkoval za důvěru a slíbil, že bude sloužit vejrovské myšlence do roztrhání těla a ošacení navěky. A kdo chce, může ho oslovovat Vrchní Vejre, že i na to bude slyšet. Jak čas ukázal, ujalo se jen oslovení Obervejr. A to hlavně z úsporných důvodů. Bylo o tři písmena a přestávku mezi slovy kratší.
„Úspory, ať jsou kdekoliv, jsou pro nás hnacím motorem, tak to chápejte, Vejři,“ poučil je Obervejr stran toho oslovení. „Spartě a Vejrům zdar. Jednou nás budou milióny!“
Ozval se potlesk. Dvoubarevná kočka, která dosud jen postávala zvědavě u dveří, po těchto jeho závěrečných slovech hlasitě mňoukla. Následovala ji kukačka v hodinách.
Tajemníkem se stal Antonín Polák. Ale až po dohadovacím řízení na toaletách a po delší výměně názorů před nimi, aby byl současně také pokladníkem. Že je zapotřebí šetřit, jak už moudře před chvíli pravil Obervejr. I funkcemi.
Polákovo děkovné vystoupení vyvolalo v přítomných pocit, že se rozhodli správně. Pochlubil se, jak míval ve škole z počtů jedničku, jen jednou dvojku, protože výsledek písemky blbě od někoho opsal. Spletl si šestku s osmičkou, což se mu občas přihodí i nyní. A co týče tajemníčení, ví dobře, co to obnáší. Uvedl, že v KSČ je tajemník důležitá funkce, samostatná, nikdo z tajemníků strany nedělá k tomu ještě pokladníka. Na to jsou na sekretariátech jiní soudruzi. On bude prvním, který se nebude zdráhat dělat obojí. Půjde vzorem pro ty sekretariáty. Dal ještě ve známost, že zavede kroniku a za vlastní peníze si pořídí tužku, pero a piják, aby nezatěžoval Vejrovskou kasu. Gusta Moucha se přihlásil a Polákovi sdělil, aby piják nekupoval, doma že má jeden už použitý schovaný a příště ho přinese. Zbyl mu po babičce, která psala dopisy násadkou a dělala kaňky. Vejr, přezdívaný Kecka, se přidal, a slíbil Polákovi, že mu věnuje tužku, kterou našel na ulici. Načež se Polák zeptal, jestli někdo nemá nazbyt pero, ale jen takové, které píše. Těch, které nepíšou, má doma dost. Přihlásil se zedník Fanka, že pero nemá, ale inkoust jo, ale neví kde. Dal by mu však dřevěný dvoumetr, skoro nový, možná by ho při své tajemnické práci upotřebil. Třeba když by dostal za úkol odměřit na stole metr piva. Tajemník mu odpověděl, že je vejr, aby ten skládací metr věnoval spíše baráčníkům do tomboly. Udělá jim tím radost a sobě uleví svědomí, pokud ho znárodnil. Fanka pravil, že už baráčníkům jeden metr dal, tenhle by dal do tomboly hasičům, když Polák dělá drahoty. Ještě si to ale rozmyslí, třeba by se hodil v domově důchodců na hraní.
Obervejr Moravec ve svém závěrečném slově prohlásil, že podle něj zasedání proběhlo v poklidu, nedošlo k žádné
výtržnosti, ani nikdo neusnul. „Porod se nám zdařil. Jsme na světě. Piva se vypilo akorát. Ani málo, ani moc, tak to má být.“ Pochválil také hostinského, že se snažil, až se zapotil, za což je koneckonců placen. Hostinský vysvětlil, že za to, že se při práci zpotí, nemá ani korunu navíc. V tom aby tedy bylo hned na začátku jasno a nikdo mu nezáviděl jeho pot.
Ještě přišlo Obervejrovi na jazyk, že na příštím plenárním zasedání vystaví tajemník každému legitimaci, a vyzval Vejry, aby při té příležitosti zaplatili členský příspěvek. Jeho výše není stanovena, záleží na každém, kolik mu jeho peněženka nebo manželka dovolí, nebo kolik si může někde půjčit. On ale nepůjčuje, s tím aby nikdo nepočítal. Co se týče vzdělávání, bude uskutečněna napříště přednáška o nových metodách šlapání zelí.
V dobré náladě se Vejři spořádaně odebrali do svých domovů uložit do postele.
Jan Vaněček
Kresba Miloslav Martenek