(Úryvek z knihy Vejrovské humoresky českokrumlovského autora Jana Vaněčka)
Když trojčlenná letka Vejrů přistála ve Vejrovně, aby vyzdobila vánoční stromek, vykulila se, že hostinskej to zmáknul i bez nich. Vzal rozum do hrsti a na větvičkách visely krabičky od cigaret a sirek, špunty, pivní tácky sparťanské i slávistické, a další šmrncovní vejrovské parády.
Druhého dne se Vejrovna zaplnila do poslední sesle. Spisovnou krumlovštinou promluvil Obervejr. „Vážení nedočkaví Vejrové! Slétli jsme se v předvečer Štědrého dne oslavit spolu Vánoce. Zítra je budeme prožívat ještě jednou doma s rodinou u stromečku. Těšíme se na ně, nejvíc děti. Tak to má být. Ale je jiná doba. Ve škole je učitelé oblbují Dědou Mrázem, babička jim vypráví o Ježíškovi. Mají z toho ve svý hlavičce maglajs. My Vejři ne, máme v hlavě ustláno, pro nás jsou Vánoce symbolem pohody, klidu a vzájemné úcty. Štědrým večerem není jen nadílka, kterou si děláme navzájem radost, ale také úsměv na tváři. Budeme se na sebe usmívat.“
Vesele se tvářila i parádnice fenka Libuška a přestala se otáčet zadkem dopředu. Hostinskej ji jako štamgasta taky pozval. Pak se Vejři obdarovávali praktickými dárky. Frčely šmrncovní kšiltovky. Někdo dostal tu samou, kterou jinému před chvílí věnoval. Většina z nich pocházela z místního frcu, který sídlí jižně pod náměstím Na louži. Medard Klobouk zjistil, že je mu ta hučka malá, zasmál se tomu a snažil si ji vyhandlovat. Gustovi Mouchovi jakžtakž pasovala a dal mu za ní dvě mucholapky. Nejen ty kšiltovky se dočkaly handlu. Štramák Kecka pravil, že otvírák na pivo nechce, už takovej od plešatýho Franty má. A směnil by ho. Hromotluk Tomáš Fuk se nechal ukecat a dal mu za něj gulášovou polívku v kostce. Pepa z depa se vykulil, že obdržel amulet chránící před blbci a jinými hejhuláky. Potěšil kolozubého penzistu Edu, co spává v pelechu odděleně od svých zubů, parádním kelímkem s nápisem Spěte sladce, aby měl v noci svý klapačky kde kvalitně ubytovat. Hostinského obdaroval Obervejr skládacím metrem k odměření metru piv, vyskytne-li se taková objednávka. Zedník Guma ji vzápětí vyslovil z radosti, že dostal gumové podvazky. Neměl ánunk, že stejný zmerčí zejtra doma pod stromečkem, jelikož se už jeho stará nemůže dívat, jak místo podvazků používá gumu od zavařovacích sklenic, aby mu nespadly fusekle. Mustafa Turek věnoval Vejrovskému klubu úplně novou hru Člověče, zlob se. Na oplátku dostal fackovacího panáčka a v kastrůlku šunkofleky. Fenka Arnoštka se zaradovala z párku vuřtů a nadšeně zaštěkala. Chvíli nebyla k utišení, jak jí to vzalo u srdce. Knihu Rudá záře nad Kladnem obdržel od Pankráce Kačaby s kostrbatým věnováním Servác Mátoha. Chtěl ji vyměnit s kýmkoliv za cinknutý karty. Šišlavý Bonifác vypil na kuráž myslivce, pokřižoval se a vypadlo z něj, že na výměnu kejvne, jen jestli se Mátoha zmátoží a k tý knížce přidá lopatku na uhlí, co taky dostal. Mátoha se zmátožil, leč nekejvnul, jen pravil: „Ochudil bych tímto neuváženým činem rodinu a měl doma peklo.“ Ke kejvání nedošlo ani po dalším myslivci. Nechali si každý to svý, zachechtali se a zapili to na povel tentokrát krumlovskou desítkou.
Když Vejři dohandlovali a zapěli koledy v doprovodu rozladěné foukací harmoniky, tak je samospoušť ochotně vyfotila u stromku. Obervejr jim poté kladl na srdce, aby na svátek svatého Štěpána neopomněli jít po městě koledovat.
Zaradovali se z dárků a spořádaně odebrali do svých od manželek zahřátých pelechů. Cestou potkali dědu Mráze, trafikanta z Plešivce ve výslužbě. Je známej tím, že si ukládá peníze do slamníku, jako to dělali za knížete pána už jeho předkové. Je to rodinná tradice. Usmysleli si, že takto vejdou do dějin Šumavy. Koukal se na hodiny, co jsou na zámecký věži, aby zvěděl, kolik ukazují. Upozornili ho, aby těm věžním hodinám nevěřil, jelikož od tý doby co vyvěsili vedle nich ruskou fangli, jdou každej den jinak.
*
Dovětek: Mátoha cestou domů ztratil lopatku. Přišel na to až doma v kuchyni vedle sporáku. Zjistil, že má pravou ruku, v níž ji nesl, prázdnou. Zkontroloval pro jistotu i levou. V ní taky nebyla. Vydal se ji hledat. Zbytečně. Hodila se nějakému vykutálenci, co si obohatil svou sbírku lopatek. Taky se stalo, že ve Vejrovně někdo zapomněl karty. Hostinský je však šupem spálil v kamnech, jelikož byly cinknutý.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
Kresba Miloslav Martenek
Užitečná asistentka Simona Burdová
Knihu Vejrovské humoresky si lze vypůjčit v městské knihovně, jakož i autorovu novou humornou knihu Vyprávěnky. Tu je možno si zakoupit na telefonním čísle 725 665 671. Byl by to hezký a veselý dáreček pod vánoční stromeček, jak naší s redakci sdělila ta užitečná asistentka.