Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 – 1604) se uvedl Rožmberkům na Krumlově tím, že přivedl do zámeckého pivovaru vodu z Kletě (1561) a začal vařit bílé pšeničné pivo, což vyneslo nemalé peníze.
(Říká se to)
Kroniky praví, že to byl člověk schopný, neobyčejně energický, obratný a důvtipný. Zakládal pivovary, stavěl ovčíny, nové dvory a zejména rybníky. Jeho život byl velmi plodný a vpravdě renesanční. Věnoval se rovněž alchymii a psal verše.
V práci a v jednání byl neúnavný, tvrdý k sobě a bezohledný, až krutý k lidem. Poddaní ho neměli v oblibě. Rád ho neměl ani rožmberský kronikář Václav Březan, který jej líčil spíše z té horší stránky. Zato se Krčín těšil přízni svého pána (Viléma z Rožmberka), jemuž věrně, jako správce panství (regent), sloužil a hlavně vždy sehnal peníze na nákladný život a reprezentaci. Za Viléma se na zámku hodně stavělo a investovalo. A nejenom tam, v celém panství. Koumák Krčín ale nezapomínal ani na sebe. Nebyl to však žádný tunelář nebo mafián, jak by se mohlo zdát. Zkrátka vyznal se: měl ekonomické myšlení a podnikatel-ského ducha a vždy věděl, jaká zrovna bije.
Ve svém znaku nosil papouška, štiku a kapra. Jeho rybníky překonaly staletí a především díky jim se proslavil. Dokázal se obklopit skutečnými mistry rybníkáři, na které se mohl spolehnout. Při práci dělníci pracovali v rotách a jejich předáci zodpovídali za dílo i za lidi. Kdo se provinil, se zlou se potázal. a mnohdy stál na hrázi i kat. Na rybníku postupoval velmi tvrdě a někdy i krutě. Mnohdy stál na hrázi i kat. Rybníkáři nebyli to žádní andělé., ale prý „chasa zvijebená“, jak se o nich povídalo –
Krčínovým životním heslem bylo: Cokoli konáš, konej moudře a hleď na konec“. A držel se ho. Byl tvrdý, zbytečně neublížil, ale také zbytečně nekonal žádné dobrodiní.
S oblibou holdoval dobrému pití a proháněl kdejakou sukni, co se mu namanula. A pokud dostal košem, což se mu také přihodilo, nezoufal. Uměl si užívat života plnými doušky. Ve věku 31 let se v Krumlově roku 1566 oženil s Dorotou Slepičkovou z Radkovic, která byla mnohem starší. Lépe řečeno vzal si „za ženu“ její dům na Latránu a penězi naditou pokladnici. Tak ji „miloval“.
S chytrostí jemu vlastní počítal totiž s tím, že tuhle babku si brzy Pán bůh k sobě povolá, a pak si najde jako bohatý vdovec nevěstu mladou a hezkou. Ale chyba lávky – tentokrát se přepočítal. Jeho letitá manželka zemřela až po dvaadvaceti letech, v září roku 1587. To mu již bylo 53 let. Přesto neváhal vzít si rok poté mladičkou dceru hradeckého hejtmana Jana Zelendara z Prošovic. V Krumlově vlastnil Krčín i jiný dům, nikoliv však Na louži, jak se někdy mylně povídá, ale Vlaššský dvůr u náměstí.
Již za života se o Krčínovi vyprávěly legendy a po jeho smrti ještě víc. Třeba jak zapřažen čertem do pluhu oře za trest na poli, aby odčinil své hříchy a krutosti. A já dodávám, že to byl asi on, kdo kvůli tomu vymyslel traktor, který maká místo něj a on sedí jen v kabině za volantem. Natolik byl mazaný i v pekle a s čerty si věděl rady. Provedl tam prý několik reforem a zavedl daně, což se některým čertům nelíbilo a chtěli ho raději vystrnadit do nebe. Luciper ho však nedal. Ale stejně k tomu časem asi došlo, protože Krčín byl Krčín.
Nicméně jak si měli lidé vysvětlit, že hráze rybníka Rožmberka, jeho chlouba, udrží tolik vody? To mohl dokázat jenom spolkem s ďáblem,“ šla jedna řeč od úst k ústům a od vesnice k vesnici. A čertů tady prý bývalo požehnaně. Nebyla o ně nouze jako nyní, kdy jsou k vidění jenom pátého prosince večer v doprovodu Mikuláše a andělů, jako by se báli chodit sami a strach z nich mají už jenom děti. Pak zmizí a objeví se znovu až za rok. Za Krčína, jo to bývali čerti, jak se sluší a patří. O tom by se mohlo taky hodně vyprávět.
Nejvíce čertů řádilo podél celého toku Vltavy. Známá je Čertova stěna u Vyššího Brodu a Čertovy proudy, kde velký balvan s dolíkem v korytu řeky je podle pověsti otiskem ďáblova kopyta. Jižně od Sedlčan připomíná čerty řada místních názvů. Například Čertova hrbatina, kde jsou na skále otisky zad a kopyt čerta. V nejkrásnější vsi Čertovy hrbatiny – Obděnicích – je Jakub Krčín pohřben. Odnesli si ho prý čerti do pekla, i když nápis na jeho pomníku hlásá: „Duše jeho raduje se v nebi, tělo odpočívá ve svatém pokoji.“
Tak nevím, jak to vlastně bylo. A jsem i na rozpacích, zda mu takový život, co měl, závidět nebo ho litovat.
Jan Vaněček
Socha Jakuba Krčína na hrázi rybníku Svět v Třeboni