Tatam je doba, kdy se banky zdráhaly půjčovat peníze občanům a raději se nechaly vytunelovat.Čas posunul život poněkud jiným směrem a vlna nabídek spotřebitelských a bankovních úvěrů zaplavila Česko. Šlágrem jsou stále leasingy. A nákup zboží na splátky fungoval už i za vlády bolševika a je o něj stále zájem,zejména před Vánocemi.
Každý má tedy možnost splnit si své přání hned a nečekat, až si našetří. Zejména pro mladé lidi je to velkým lákadlem.
A pro bankéře dobrý byznys. Na své si díky tomu přijdou i různí lichváři, kteří se nestydí půjčovat peníze za nekřesťanské úroky, aby si namastili kapsy. Mnozí dlužníci pak za několik nesplacených tisícovek přijdou o střechu nad hlavou.
Obdivuji ty, kteří umí žít na dluh. Přibývá jich. Vzorem je jim stát, jehož dluh narůstá každým dnem. Tito lidé jsou v pohodě, nevadí jim, kolik dluží a kolik musí navíc na úrocích zaplatit, nebudí se kvůli tomu v noci. Naopak, mají nač si vzpomenou, užívají si života. Nepřemýšlí o tom, co bude potom. Jediným atributem pro ně je, aby neztratili práci. To by byl malér. Pak by totiž nebylo z čeho splácet a nikdo by jim už „na sekyru“ nedal ani pivo hospodě. Natož další půjčku. Museli by se naučit hymnu hladových a žebrat na pracáku o podporu. Nebo se plahočit do blba od firmy k firmě a shánět práci, až si prošoupají boty a začne jim do nich zatékat Na jiné se nezmůžou.
Když se jim to ale povede, váží si pak zaměstnání a snaží se makat tak, aby se nestali těmi, kteří by se v případě propouštění ocitli na prvním místě v seznamu. K zaměstnavateli se chovají loajálně a nepatří mezi kverulanty. Drží ústa a krok. Šéfovi neopomenou popřát k svátku a třeba i hezky zazpívat jeho oblíbenou píseň.
A tak lze souhlasit s názorem podnikatele, kterému se podařilo vybudovat dobře prospe-
rující firmu i díky tomu, že jeho dělnictvo má dluhy. Při výběru nového zaměstnance se na to zájemce o práci pokaždé zeptá. Má s tím už své zkušenosti a ví, co dělá – a že se taková otázka vyplatí.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
kresba Miloslav Martenek