Jsou koumáci, kteří dokážou svou mazaností podvést kdekoho. Protiví se mi ale ti, co obalamutí na předváděčkách především důvěřivé a poddajné důchodce a prodají jim předražené zboží. Jsou to šmejdi. A někdy to skončí i tím, že někoho připraví o poslední korunu a životní úspory. Lákali důchodce i na výlety. Vyprávěla mi jedna babča, že jednou jela si to oprubovat. Až v autobuse jim prý řekli, že kdo si pak na předváděčce nic nekoupí, musí si výlet zaplatit. Koupila si jen mazání na kolena, aby ji nebolela.
Módou se taky stalo prodávat lidem o sto šest výhodně elektriku a plyn. Víme teď, jak to výhodně nevýhodně dopadlo. Nastala energetická chudoba.
Zatím se nenašel pašák, kdo by nad šmejdy vyzrál, aby se museli živit poctivě. Stát je sice krotí, ale výsledek je spíš na jejich dlouhej nos. Na chvíli se toho ujal koronavir. Způsobil zavření hospod a stopnul houfování lidí i na jejich předváděčkách. Ale šmejdi vymysleli brzy nové fígle a už zase fungují.
Připomeňme si nyní trio českých „šikulů“, kteří věděli jak někoho šikovně napálit.
Proslulý podvodník mezinárodního formátu Josef Jelínek, narozený ve Vlašimi, přezdívaný Harry, se do povědomí prvorepublikové veřejnosti zapsal prodejem hradu Karlštejna v roce 1931 americkým průmyslníkům, což mu prý vyneslo třicet tisíc dolarů v podobě zálohy z odprodání hradu. Ve Splitu, kde se s nimi Harry znovu setkal, jim ještě prodal půjčenou jachtu za deset tisíc dolarů. Nebyl tedy žádné béčko.
Další borec Viktor Lustig uměl být ve správný čas na správném místě. Svůj podvodnický majstrštik, který vešel do dějin, předvedl v roce 1925 v Paříži. Využil toho, co noviny psaly o problémech s údržbou Eiffelovky, a že byla postavena jako stavba, jež ve městě neměla zůstat natrvalo. Uvádí se, že si nechal u padělatele vyrobit falešnou vládní pozvánku, tu poslal šesti obchodníkům s kovovým odpadem. Pozval je do hotelu, kde se jim představil jako zástupce ředitele ministerstva pošt a telegrafů. Pak jim sdělil, že údržba Eiffelovy věže stojí pařížskou radnici moc peněz, jak píšou i noviny, město si to už nemůže dovolit dál platit a chce ji prodat do šrotu. Ale má to být drženo v tajnosti, dokud nebudou všechny detaily vyřešeny. Jemu byla dána odpovědnost vybrat z této šestky poctivých obchodníků jednoho, aby se toho ujal. Pan Poisson, který mu dal tučný úplatek, Eiffelovku získal a zaplatil. Psáno je, že s jeho penězi Lustig vzal fofrem draka do Vídně. Pak působil v Americe. Tam přemluvil dokonce mafiána Al Caponeho, aby investoval 50 000 dolarů do akcií, že to další zařídí. Lustig měl u sebe jeho peníze dva měsíce, poté mu je do posledního dolaru vrátil a omluvil se, že moc lituje, bohužel to nevyšlo. Ohromen Lustigovým čestným jednáním a poctivostí daroval mu Al Capone za to 5000 dolarů, což bylo to jediné, o co Lustigovi celou dobu šlo, neboť ve věci akcií nehnul ani brvou. Jen chytře vyčkal. Zkrátka kdo počká, ten se dočká.
Třeba by Lustig uměl nyní prodat na šrot českokrumlovské otáčko v zámecké zahradě. Udělal by tím velkou radost památkářům, že přestane konečně překážet pomyslné barokní ose této zahrady. Nahrálo by mu hlavně to, že o likvidaci otáčka se v médiích píše a mluví už od doby, co tam stojí coby stavba dočasná jako ta Eiffelovka. To by se Lustigovi hodilo do krámu. Možná by se ale otáčko bránilo jako dosud svým geniem locci. To ono úspěšně umí.
Podobnou mazaností jako Lustig se v Čechách proslavili ti podvodníci, co slibovali rodičům, že zařídí, aby jejich syna nebo dceru přijali na vysokou školu. Vzali si od nich hned za to peníze, neboť s tím budou mít výlohy. Slíbili, že pokud to nevyjde, tak je vrátí. A nehnuli v tom taky ani brvou. Když jejich kluka na vejšku nevzali, peníze opravdu rodičům do koruny vrátili. A když on přijímačky zmáknul, měli tito chytráci vyděláno. Peníze byly jejich. K výdělku tedy stačilo jen jako Lustig vyčkat.
A co ještě zajímavého v podvodnictví se událo v Čechách? Třeba vyučený číšník a kuchař Lukáš Kohout byl taky vykutálenec. Uměl se vydávat za asistenta poslankyně Hany Marvanové, posléze i předsedy Valného shromážděni OSN Jana Kavana, a šmejdil v roce 2002 letadlem po světě na zfalšované objednávky vystavené poslaneckou sněmovnou. Spunktoval letenky i pro jiné poslance a přiživil se. Přišlo se na to, co sněmovně prošustroval, i na jiné jeho „legrácky“, a soud ho podmínečně odsoudil. V roce 2006 byl spoluautorem knihy s názvem Falešný asistent na křídlech Parlamentu. U něj si však nejsem jist, že by si chtěl své jméno špinit se šmejdy. Bylo by pod jeho úroveň, aby někde prodával předražené hrnce a kastroly. Nejlíp mu to sedlo ve vysokých poslaneckých kruzích. Tam mu kvetla pšenka.
Text: Jan Vaněček
Kresba: Miloslav Martenek
Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.